Nešpory

Žalmy

I D D' D2 f g g2 g3 a a2 a3 II D II A III h a g IV g E IV alt c A d V a VI F VI alt F VII a h c c2 d VIII G G* c per

Žalm 141, 1-9

Hospodine, volám k tobě, pospěš mi na pomoc, * slyš můj hlas, když k tobě volám.

Má modlitba ať je před tebou jako kadidlo, * mé zvednuté dlaně jako večerní oběť. —

Postav, Hospodine, stráž k mým ústům, * hlídku k bráně mých rtů.

Neskloň mé srdce ke zlému, * abych se nedopouštěl zločinů,

abych s pachateli bezpráví * nejídal jejich vybraná jídla.

Když mě udeří spravedlivý, je to laskavost, * když mě pohaní, je to pro hlavu olej.

Neodmítne ho má hlava, * avšak pod tíží jejich zloby stále se budu modlit. —

U skály byla propuštěna jejich knížata, * slyšela, jak laskavá byla má slova.

Jako když se oře a vláčí půda, * jejich kosti byly rozmetány u jícnu podsvětí. —

K tobě, Hospodine, Pane, se obracejí mé oči, * k tobě se utíkám, nevydávej mě smrti!

Zachraň mě před léčkou, kterou mi nastražili, * před tenaty pachatelů křivd. —

Sláva Otci i Synu * i Duchu svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. —

I D D' D2 f g g2 g3 a a2 a3 II D II A III h a g IV g E IV alt c A d V a VI F VI alt F VII a h c c2 d VIII G G* c per

Žalm 142

Hlasitě k Hospodinu volám, * hlasitě Hospodina zapřísahám.

Vylévám před ním svou starost, * svou tíseň mu vypravuji. —

Když můj duch ve mně chřadne, * ty znáš mou cestu.

Na stezce, po níž kráčím, * mi nastražili léčku.

Hledím napravo a vidím, * že nikdo nemá na mě ohled.

Nemám se kam utéci, * nikdo se nestará o můj život. —

Volám k tobě, Hospodine, † říkám: Tys mé útočiště, * můj úděl v zemi živých.

Všimni si mého nářku, * vždyť jsem tak zbědovaný.

Vysvoboď mě od těch, kdo mě pronásledují, * jsou silnější než já. —

Vyveď mě ze žaláře, * abych chválil tvé jméno.

Obklopí mě spravedliví, * až se mě ujmeš. —

Sláva Otci i Synu * i Duchu svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. —

I D D' D2 f g g2 g3 a a2 a3 II D II A III h a g IV g E IV alt c A d V a VI F VI alt F VII a h c c2 d VIII G G* c per

Flp 2, 6-11

Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, * nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu,

ale sám sebe se zřekl, † vzal na sebe přirozenost služebníka * a stal se jedním z lidí.

Byl jako každý jiný člověk, † ponížil se a byl poslušný až k smrti, * a to k smrti na kříži. —

Proto ho také Bůh povýšil * a dal mu Jméno nad každé jiné jméno,

takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno * na nebi, na zemi i v podsvětí

a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: * Ježíš Kristus je Pán. —

Sláva Otci i Synu * i Duchu svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. —

Kantikum Panny Marie

I D D' D2 f g g2 g3 a a2 a3 II D II A III h a g IV g E IV alt c A d V a VI F VI alt F VII a h c c2 d VIII G G* c per

Lk 1, 46-55

Velebí * má duše Hospodina

a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, * neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici.

Od této chvíle mě budou blahoslavit * všechna pokolení,

že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. * Jeho jméno je svaté.

A jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení * k těm, kdo se ho bojí. —

Mocně zasáhl svým ramenem, * rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně.

Mocné sesadil z trůnu * a ponížené povýšil,

hladové nasytil dobrými věcmi * a bohaté propustil s prázdnou. —

Ujal se svého služebníka Izraele, * pamatoval na své milosrdenství,

jak slíbil našim předkům, * Abrahámovi a jeho potomkům navěky. —

Sláva Otci i Synu * i Duchu svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. —