Žalm 142

I D D' D2 f g g2 g3 a a2 a3 II D II A III h a g IV g E IV alt c A A* d V a VI F VI alt F VII a b c c2 d VIII G G* c per
Hlasitě k Hospodinu volám, * hlasitě Hospodina zapřísahám.
Vylévám před ním svou starost, * svou tíseň mu vypravuji.
Když můj duch ve mně chřadne, * ty znáš mou cestu.
Na stezce, po níž kráčím, * mi nastražili léčku.
Hledím napravo a vidím, * že nikdo ne na ohled.
Nemám se kam uci, * nikdo se nesta o můj život.
Volám k tobě, Hospodine,  říkám: Tys útočiště, * můj úděl v zemi živých.
Všimni si ho nářku, * vždyť jsem tak zbědovaný.
Vysvoboď mě od těch, kdo prosledují, * jsou silnější než já.
Vyveď ze žaře, * abych chválil tvé jméno.
Obklopí spravedliví, * se ujmeš.
Sláva Otci i Synu * i Duchu svamu,
jako byla na počátku, i ny i vždycky * a na věky ků. Amen.