Žalm 142

I D D' D2 f g g2 g3 a a2 a3 II D II A III h a g IV g E IV alt c A d V a VI F VI alt F VII a h c c2 d VIII G G* c per
Hlasitě k Hospodinu volám, * hlasitě Hospodina zapřísahám.
Vylévám před ním svou starost, * svou tíseň mu vypravuji. —
Když můj duch ve mně chřadne, * ty znáš mou cestu.
Na stezce, po níž kráčím, * mi nastražili léčku.
Hledím napravo a vidím, * že nikdo nemá na mě ohled.
Nemám se kam utéci, * nikdo se nestará o můj život. —
Volám k tobě, Hospodine, † říkám: Tys mé útočiště, * můj úděl v zemi živých.
Všimni si mého nářku, * vždyť jsem tak zbědovaný.
Vysvoboď mě od těch, kdo mě pronásledují, * jsou silnější než já. —
Vyveď mě ze žaláře, * abych chválil tvé jméno.
Obklopí mě spravedliví, * až se mě ujmeš. —
Sláva Otci i Synu * i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. —