Byl jsi milostivý, Hospodine, své zemi, *
změnil jsi k dobru Jakubův úděl.
Odpustils vinu svého lidu, *
přikryl jsi všechny jeho hříchy.
Zadržels všechno své rozhořčení, *
uklidnil jsi žár svého hněvu. —
Obnov nás, Bože, náš spasiteli, *
odlož svou nevoli proti nám.
Což se navěky budeš na nás zlobit, *
roztáhneš svůj hněv na všechna pokolení?
Což nám už nevrátíš život, *
aby se tvůj lid radoval v tobě?
Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství *
a dej nám svou spásu! —
Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: *
jistě mluví o pokoji
pro svůj lid a pro své svaté *
a pro ty, kdo se k němu obracejí srdcem.
Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, *
aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.
Milosrdenství a věrnost se potkají, *
políbí se spravedlnost a pokoj.
Věrnost vypučí ze země, *
spravedlnost shlédne z nebe. —
Hospodin též popřeje dobro *
a naše země vydá plody.
Spravedlnost bude ho předcházet *
a spása mu půjde v patách. —
Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen. —