Jak milý je tvůj příbytek, Hospodine zástupů! *
Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních,
mé srdce i mé tělo *
s jásotem tíhnou k živému Bohu.
I vrabec si nalézá příbytek *
a vlaštovka své hnízdo, kde ukládá svá mláďata;
Tvé oltáře, Hospodine zástupů, *
můj králi a můj Bože! —
Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, *
stále tě mohou chválit.
Blaze člověku, jenž u tebe nalézá pomoc, *
když se chystá na svatou pouť.
Až půjdou vyschlým údolím, v pramen je změní, *
a časný déšť je zahalí požehnáním.
Půjdou se silou stále větší: *
uzří Boha bohů na Siónu. —
Hospodine, Bože zástupů, slyš mou modlitbu, *
popřej sluchu, Jakubův Bože!
Štíte náš, Bože, pohleď, *
popatř na tvář svého pomazaného!
Věru, lepší je den v tvých nádvořích *
než jinde tisíc:
raději budu stát na prahu domu svého Boha *
než přebývat ve stanech bezbožníka. —
Neboť Hospodin, Bůh, je slunce a štít: †
Hospodin popřává milost a slávu, *
neodepře štěstí těm, kteří žijí v nevinnosti.
Hospodine zástupů, *
blaze tomu, kdo v tebe doufá. —
Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen. —