Bože, pohané vtrhli do tvého dědictví, †
poskvrnili tvůj svatý chrám, *
Jeruzalém proměnili v trosky.
Dali mrtvoly tvých služebníků za pokrm nebeskému ptactvu, *
těla tvých zbožných divoké zvěři.
Jejich krev vylévali jako vodu kolem Jeruzaléma, *
nebylo, kdo by je pohřbil. —
Jsme vydáni pohaně svých sousedů, *
na potupu a výsměch svému okolí.
Jak dlouho, Hospodine? †
Budeš se stále hněvat? *
Bude planout tvé rozhorlení jak oheň? —
Nepřipomínej nám viny předků, †
tvé milosrdenství ať nám pospíchá vstříc, *
vždyť jsme tak zbědovaní!
Pomoz nám, Bože, náš spasiteli, pro slávu svého jména, *
vysvoboď nás a odpusť nám hříchy pro své jméno. —
Proč mají říkat pohané: *
"Kdepak je ten jejich Bůh?"
Ať se ukáže na pohanech – před našima očima – *
pomsta za vylitou krev tvých služebníků.
Ať k tobě přijde vzdychání zajatých, *
mocí svého ramene nech naživu odsouzené na smrt. —
My však, tvůj lid a ovce tvé pastvy, †
budem tě chválit navěky, *
po všechna pokolení budem vypravovat o tvé slávě. —
Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen. —