Žalm 78-III (32-39)

I D D' D2 f g g2 g3 a a2 a3 II D II A III h a g IV g E IV alt c A d V a VI F VI alt F VII a h c c2 d VIII G G* c per
Přes to vše hřešili dál * a nechtěli věřit jeho divům.
Tu náhle ukončil jejich dny, * jejich léta nenadálou zhoubou. —
Když je hubil, hledali ho, * obraceli se a sháněli se po Bohu.
Vzpomínali si, že Bůh je jim skálou, * že Nejvyšší, Bůh, je jim zachráncem.
Lísali se k němu ústy, * ale svým jazykem mu lhali,
neboť jejich srdce nebylo k němu upřímné * a nebyli věrni jeho smlouvě. —
On však milostivě odpouštěl vinu a nehubil je, † často potlačoval svůj hněv * a nedal zcela vzplát své nevoli.
Pamatoval na to, že jsou jen tělo, * jen vánek, který se rozplyne bez návratu. —
Sláva Otci i Synu * i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. —