Přes to vše hřešili dál *
a nechtěli věřit jeho divům.
Tu náhle ukončil jejich dny, *
jejich léta nenadálou zhoubou. —
Když je hubil, hledali ho, *
obraceli se a sháněli se po Bohu.
Vzpomínali si, že Bůh je jim skálou, *
že Nejvyšší, Bůh, je jim zachráncem.
Lísali se k němu ústy, *
ale svým jazykem mu lhali,
neboť jejich srdce nebylo k němu upřímné *
a nebyli věrni jeho smlouvě. —
On však milostivě odpouštěl vinu a nehubil je, †
často potlačoval svůj hněv *
a nedal zcela vzplát své nevoli.
Pamatoval na to, že jsou jen tělo, *
jen vánek, který se rozplyne bez návratu. —
Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen. —