Přece však proti němu hřešili dále, *
nepřestali na poušti urážet Nejvyššího.
Pokoušeli Boha ve svém srdci, *
když žádali pokrm podle své choutky.
Pohrdlivě mluvili proti Bohu, *
řekli: "Dokáže Bůh prostřít stůl zde na poušti?
Ano, udeřil do skály, že vytekla voda a potoky se rozlily: *
ale dovede dát i chléb či opatřit maso svému lidu?" —
Proto se Hospodin rozhněval, když to slyšel, †
a oheň vzplanul proti Jakubovi, *
i hněv vzkypěl proti Izraeli,
že nevěřili v Boha, *
nedůvěřovali v jeho pomoc. —
Poručil tedy mrakům nahoře *
a otevřel brány nebes,
seslal na ně déšť many, aby se najedli, *
a dal jim nebeský pokrm.
Člověk jedl chléb silných, *
pokrm jim poslal do sytosti. —
Východnímu větru dal vanout z nebe *
a svou mocí přivedl vítr od jihu.
Jak by to prach byl, seslal na ně déšť masa, *
jak by to byl mořský písek, dal jim pernaté ptáky.
Padli do jejich tábora, *
kolem jejich stanů.
Jedli a důkladně se nasytili, *
po čem toužili, jim splnil. —
Neukojili ještě svou choutku, †
ještě měli pokrm ve svých ústech, *
když proti nim vzkypěl Boží hněv:
pobil jejich siláky, *
zahubil izraelské jinochy. —
Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen. —