Žalm 77

I D D' D2 f g g2 g3 a a2 a3 II D II A III h a g IV g E IV alt c A d V a VI F VI alt F VII a h c c2 d VIII G G* c per
Můj hlas se k Bohu vznáší a volám, * můj hlas k Bohu stoupá, aby mě slyšel.
V den svého soužení hledám Pána, † má ruka se v noci vzpíná bez únavy, * nedá se utěšit má duše.
Když na Boha vzpomínám, vzdychám, * když uvažuji, můj duch malátní. —
Beze spánku držíš mé oči, * jsem zmaten a neschopný slova.
Přemýšlím o dávných dnech, * na zašlá léta si vzpomínám.
V noci uvažuji ve svém srdci, * přemítám a můj duch hloubá: —
"Může Pán zavrhnout navěky, * už nám neukáže svou milost?
Navždy už ustane jeho přízeň, * zrušen je slib pro všechna pokolení?
Zapomněl se Bůh smilovat, * či v hněvu zadržel své slitování?" —
Tu jsem si řekl: "V tom tkví má bolest: * změnila se pravice Nejvyššího."
Vzpomínám na Hospodinovy činy, * ano, vzpomínám na dávné tvé divy.
Rozvažuji všechna tvá díla, * přemítám o tvých skutcích. —
Bože, svaté je tvé chování: * který bůh je tak veliký jako Bůh náš?
Ty jsi Bůh, který činí divy, * národům jsi dal poznat svou moc.
Svým ramenem jsi vykoupil svůj národ, * Jakubovy a Josefovy syny. —
Uzřely tě vody, Bože, † uzřely tě vody, a zděsily se, * i hlubiny se rozbouřily.
Mraky vylily vodu, † oblaka zaduněla hromem * a tvé šípy šlehaly kolem.
Tvůj hrom burácel v bouři, † blesky ozařovaly obzor: * zatřásla a zachvěla se země. —
Mořem vedla tvá cesta, † tvá stezka spoustami vod, * tvé šlépěje však nebylo vidět.
Jako stádo jsi vedl svůj národ, * Mojžíšovou a Árónovou rukou. —
Sláva Otci i Synu * i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. —