Můj hlas se k Bohu vznáší a volám, *
můj hlas k Bohu stoupá, aby mě slyšel.
V den svého soužení hledám Pána, †
má ruka se v noci vzpíná bez únavy, *
nedá se utěšit má duše.
Když na Boha vzpomínám, vzdychám, *
když uvažuji, můj duch malátní. —
Beze spánku držíš mé oči, *
jsem zmaten a neschopný slova.
Přemýšlím o dávných dnech, *
na zašlá léta si vzpomínám.
V noci uvažuji ve svém srdci, *
přemítám a můj duch hloubá: —
"Může Pán zavrhnout navěky, *
už nám neukáže svou milost?
Navždy už ustane jeho přízeň, *
zrušen je slib pro všechna pokolení?
Zapomněl se Bůh smilovat, *
či v hněvu zadržel své slitování?" —
Tu jsem si řekl: "V tom tkví má bolest: *
změnila se pravice Nejvyššího."
Vzpomínám na Hospodinovy činy, *
ano, vzpomínám na dávné tvé divy.
Rozvažuji všechna tvá díla, *
přemítám o tvých skutcích. —
Bože, svaté je tvé chování: *
který bůh je tak veliký jako Bůh náš?
Ty jsi Bůh, který činí divy, *
národům jsi dal poznat svou moc.
Svým ramenem jsi vykoupil svůj národ, *
Jakubovy a Josefovy syny. —
Uzřely tě vody, Bože, †
uzřely tě vody, a zděsily se, *
i hlubiny se rozbouřily.
Mraky vylily vodu, †
oblaka zaduněla hromem *
a tvé šípy šlehaly kolem.
Tvůj hrom burácel v bouři, †
blesky ozařovaly obzor: *
zatřásla a zachvěla se země. —
Mořem vedla tvá cesta, †
tvá stezka spoustami vod, *
tvé šlépěje však nebylo vidět.
Jako stádo jsi vedl svůj národ, *
Mojžíšovou a Árónovou rukou. —
Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen. —