Žalm 42

I D D' D2 f g g2 g3 a a2 a3 II D II A III h a g IV g E IV alt c A d V a VI F VI alt F VII a h c c2 d VIII G G* c per
Jako laň prahne po vodách bystřin, * tak prahne má duše po tobě, Bože!
Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu: * kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář? —
Mé slzy jsou mi pokrmem ve dne i v noci, * když den co den slyším: "Kde je tvůj Bůh?"
Na to si vzpomínám, má duše tím přetéká: † jak jsem putovával v zástupu, * jak jsem je vodíval k Božímu domu
s hlasitým jásotem a chvalozpěvem * ve svátečním průvodu. —
Proč se rmoutíš, má duše, * a proč ve mně sténáš?
Doufej v Boha, zase ho budu chválit, * svého spasitele a svého Boha. —
Rmoutím se uvnitř v duši, * proto vzpomínám na tebe v končinách Jordánu a Hermonu, na hoře Misar.
Přívaly na sebe volají hukotem tvých vodopádů, * celé tvé příboje a vlny se přese mě převalily. —
Za dne ať Hospodin dává svou milost, * za noci mu budu zpívat a chválit ho, neboť mi dává život.
Říkám Bohu: Má Skálo, proč na mě zapomínáš? * Proč se musím smutně vláčet, tísněn nepřítelem?
Drtí mi to kosti, když mě tupí protivníci, * když den co den mi říkají: "Kde je tvůj Bůh?" —
Proč se rmoutíš, má duše, * a proč ve mně sténáš?
Doufej v Boha, zase ho budu chválit, * svého spasitele a svého Boha. —
Sláva Otci i Synu * i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. —