Žalm 39-II (8-14)

I D D' D2 f g g2 g3 a a2 a3 II D II A III h a g IV g E IV alt c A d V a VI F VI alt F VII a h c c2 d VIII G G* c per
A nyní, co mohu čekat, Pane? * V tobě je má naděje.
Zbav mě všech mých nepravostí, * nevydávej mě pro smích bláznu! —
Mlčím, neotvírám svá ústa, * vždyť tys to učinil!
Zbav mě své rány, * hynu pod úderem tvé ruky.
Trestem káráš vinu člověka, † ničíš jako mol, co má nejcennější: * každý člověk je pouze jak dech. —
Slyš, Hospodine, mou prosbu, † nakloň svůj sluch k mému volání, * nemlč k mým slzám!
Vždyť jsem u tebe jen hostem, * přistěhovalcem, jako byli všichni moji otcové.
Odvrať ode mě svůj pohled, ať si vydechnu, * dříve než odejdu a už nebudu. —
Sláva Otci i Synu * i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. —