Nepravost mluví bezbožnému v srdci, *
na bázeň před Bohem se neohlíží,
a tak namlouvá sám sobě, *
že se jeho vina nenajde a nezoškliví. —
Slova jeho úst jsou nepravost a faleš, *
přestal mít rozum a jednat správně.
Na svém lůžku přemítá o nepravosti, *
stojí na nedobré cestě, neštítí se zlého. —
Hospodine, tvé milosrdenství sahá až do nebes, *
tvoje věrnost až k oblakům.
Tvá spravedlnost je jak Boží hory, †
tvé rozsudky jak mořská hlubina, *
pomáháš lidem i zvířatům, Hospodine. —
Jak vzácná je tvá milost, Bože, *
lidé se utíkají do stínu tvých křídel.
Sytí se hojností tvého domu, *
napájíš je proudem svého blaha.
Neboť u tebe je pramen života, *
v tvé záři vidíme světlo. —
Zachovej svou milost těm, kdo tě znají, *
svou spravedlnost těm, kdo jsou upřímného srdce!
Noha nadutců ať mě nepřišlápne, *
ruka hříšníků ať se mnou nesmýká!
Hle, padli, kdo páchali nepravost, *
jsou svrženi a nemohou povstat! —
Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen. —