Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, *
jehož hřích je přikryt.
Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu, *
v jehož duši není klamu. —
Dokud jsem mlčel, chřadly mi kosti *
v mých ustavičných nářcích.
Vždyť dnem i nocí mě tížila tvá ruka, *
má síla se stravovala jak za letních veder. —
Vyznal jsem se ti ze svého hříchu, *
svou nepravost jsem nezatajil.
Řekl jsem: "Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti", *
a tys odpustil, co jsem zavinil hříchem. —
Proto se bude k tobě modlit každý zbožný *
v čas tísně.
Až budou dorážet přívaly vod, *
k němu nedosáhnou.
Tys mé útočiště, ušetříš mě úzkostí, *
zahrneš mě radostí ze záchrany. —
Poučím tě a ukážu ti cestu, kudy máš kráčet, *
poradím ti, budu tě mít stále na očích.
Nebuďte jako kůň či mezek bez rozumu, †
jejich bujnost se krotí uzdou a ohlávkou, *
jinak k tobě nepřiběhnou. —
Bezbožný má hodně bolestí, *
milosrdenství však obklopuje toho, kdo doufá v Hospodina.
Radujte se z Hospodina a těšte se, spravedliví, *
jásejte všichni, kdo jste upřímného srdce. —
Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen. —