Žalm 22-I (2-12)

I D D' D2 f g g2 g3 a a2 a3 II D II A III h a g IV g E IV alt c A d V a VI F VI alt F VII a h c c2 d VIII G G* c per
Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? * Daleko jsi od mých proseb, od mého hlasitého nářku.
Bože můj, volám ve dne – a neslyšíš, * v noci – a nevšímáš si mě. —
Ty však trůníš ve svatyni, * chloubo Izraele!
V tebe doufali naši otcové, * doufali a zachránils je.
K tobě volali a byli vysvobozeni, * v tebe doufali a nebyli zklamáni. —
Já však jsem červ a ne člověk, * na pohanu lidem, na potupu chátře.
Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí, * šklebí rty, pokyvují hlavou:
"Spoléhal na Hospodina, ať ho vysvobodí, * ať ho zachrání, má-li ho rád!" —
Ano, tys mě vyvedl z matčina lůna * a dávals mi bezpečně spočinout na jejích ňadrech.
Na tebe jsem byl odkázán od narození, * od klína mé matky jsi ty mým Bohem.
Nevzdaluj se ode mě, neboť jsem v tísni, * buď blízko, vždyť nemám pomocníka. —
Sláva Otci i Synu * i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. —