I D
D'
D2
f
g
g2
g3
a
a2
a3
II D
II A
III h
a
g
IV g
E
IV alt c
A
d
V a
VI F
VI alt F
VII a
h
c
c2
d
VIII G
G*
c
per
Proč se pohané bouří, *
proč národy strojí marné plány?
Pozdvihují se pozemští králové †
a vladaři se spolu umlouvají *
proti Hospodinu a jeho Pomazanému.
"Rozlámejme jejich okovy *
a odhoďme jejich pouta!" —
Směje se ten, který na nebesích trůní, *
jsou Pánu k smíchu.
Potom k nim rozhorlen mluví, *
děsí je svým hněvem;
"Já jsem přece ustanovil svého krále *
na Siónu, na své svaté hoře!" —
Vyhlásím Hospodinovo rozhodnutí, †
Pán mi řekl: "Ty jsi můj syn, *
já jsem tě dnes zplodil.
Požádej mě, a dám ti v majetek národy, *
do vlastnictví končiny země.
Můžeš je roztlouci železným prutem, *
jako hliněnou nádobu je můžeš rozbít." —
Nuže, králové, pochopte! *
Dejte si říci, vladaři země!
V bázni se podrobte Hospodinu, *
s chvěním ho poslouchejte,
aby se nerozhněval k vaší zhoubě, *
protože jeho hněv se roznítí rychle.
Blaze všem, *
kdo se k němu uchylují! —
Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen. —