Tys přece stvořil mé ledví, *
utkal jsi mě v lůně mé matky.
Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně, *
úžasná jsou tvoje díla. —
Dokonale znáš mou duši, *
má podstata ti nezůstala utajena,
když jsem byl tvořen v skrytu, *
spřádán v hlubinách země.
Tvé oči viděly mé skutky †
a v tvé knize jsou zapsány všechny; *
dny byly stanoveny dříve, než jediný z nich nastal.
Jak nedostupné jsou pro mě tvé úradky, Bože, *
jak nesmírné je jejich množství!
Kdybych je měl sečíst – je jich více než písku, *
dojdu-li na konec, pořád jsem u tebe. —
Zkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce, *
zkoušej mě a poznej mé smýšlení!
Pohleď, zda jdu cestou špatnou, *
a veď mě cestou odvěkou! —
Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen. —