Žalm 139-I (1-12)

I D D' D2 f g g2 g3 a a2 a3 II D II A III h a g IV g E IV alt c A d V a VI F VI alt F VII a h c c2 d VIII G G* c per
Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš, * ty víš, když sedám i když vstávám.
Poznáváš mé myšlenky již zdálky; † ať jdu nebo ležím, ty to určuješ, * všímáš si všech mých cest.
Slovo ještě nemám na jazyku: * hle, už je znáš, Hospodine, celé.
Obklopuješ mě zezadu i zpředu * a kladeš na mě svou dlaň.
Podivuhodná je pro mě tvá znalost, * vznešená a nepochopitelná. —
Kam se mohu uchýlit před tvým duchem, * kam až utéci před tvou tváří?
I kdybych vystoupil na nebe, ty jsi tam, * i kdybych ulehl v podsvětí, i tady jsi!
I kdybych si připjal křídla jitřenky * a spočinul na nejzazším moři,
i tam mě povede tvá ruka * a uchopí mě tvá pravice.
I kdybych řekl: "Aspoň temnota mě skryje * a noc mě obklopí místo světla",
ani tma ti nebude tmavá, † noc jako den se rozjasní: * temno je pro tebe tak jako světlo. —
Sláva Otci i Synu * i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. —