Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš, *
ty víš, když sedám i když vstávám.
Poznáváš mé myšlenky již zdálky; †
ať jdu nebo ležím, ty to určuješ, *
všímáš si všech mých cest.
Slovo ještě nemám na jazyku: *
hle, už je znáš, Hospodine, celé.
Obklopuješ mě zezadu i zpředu *
a kladeš na mě svou dlaň.
Podivuhodná je pro mě tvá znalost, *
vznešená a nepochopitelná. —
Kam se mohu uchýlit před tvým duchem, *
kam až utéci před tvou tváří?
I kdybych vystoupil na nebe, ty jsi tam, *
i kdybych ulehl v podsvětí, i tady jsi!
I kdybych si připjal křídla jitřenky *
a spočinul na nejzazším moři,
i tam mě povede tvá ruka *
a uchopí mě tvá pravice.
I kdybych řekl: "Aspoň temnota mě skryje *
a noc mě obklopí místo světla",
ani tma ti nebude tmavá, †
noc jako den se rozjasní: *
temno je pro tebe tak jako světlo. —
Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen. —