Jak dlouho budeš na mě, Hospodine, docela zapomínat, *
jak dlouho budeš přede mnou skrývat svou tvář?
Jak dlouho se budu starostí zmítat ve své duši, †
s tím každodenním smutkem v srdci, *
jak dlouho se má nade mnou vypínat můj nepřítel? —
Shlédni a vyslyš mě, Hospodine, můj Bože! *
Rozjasni mé oči, ať neusnu v smrti,
aby neřekl můj nepřítel: "Zdolal jsem ho!" *
Ať nejásají moji protivníci, že jsem klesl. —
Já však důvěřuji v tvé slitování, †
pro tvou pomoc ať zaplesá mé srdce, *
zazpívám Hospodinu, který mě zahrnul dobrem. —
Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen. —