Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, *
byli jsme jako ve snách.
Tehdy byla naše ústa plná smíchu *
a náš jazyk plný jásotu.
Tehdy se říkalo mezi pohany: *
"Velkou věc s nimi udělal Hospodin!"
Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, *
naplnila nás radost. —
Hospodine, změň náš osud, *
jako se mění údolí na jihu země.
Kdo sejí v slzách, *
žnout budou s jásotem.
Vycházejí s pláčem, *
když nesou semeno k setí:
přijdou však s jásotem *
a přinesou své snopy. —
Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen. —