Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! †
Všechno jsi moudře učinil, *
země je plná tvého tvorstva.
Zde moře mohutné a široširé, †
v něm nespočetné hemžení *
živočichů drobných i velkých.
Po něm plují lodi *
i leviatan, jehož jsi stvořil, aby si v něm hrál. —
Všichni čekají od tebe, *
že jim dáš obživu v pravý čas.
Ty jim dáváš, a oni sbírají, *
otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary.
Děsí se, když skryješ svou tvář, †
hynou, když vezmeš jim život, *
a vracejí se do svého prachu.
Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, *
a obnovuješ tvář země. —
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, *
ať se Hospodin těší ze svého díla!
Když pohlédne na zemi, chvěje se, *
když se dotkne hor, dýmají. —
Chci zpívat Hospodinu, pokud žiji, *
opěvovat chci svého Boha, dokud budu.
Kéž se mu líbí má píseň; *
má radost bude v Hospodinu.
Kéž na zemi vyhynou hříšníci, †
bezbožní ať už nejsou! *
Veleb, duše má, Hospodina! —
Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen. —