I D
D'
D2
f
g
g2
g3
a
a2
a3
II D
II A
III h
a
g
IV g
E
IV alt c
A
d
V a
VI F
VI alt F
VII a
h
c
c2
d
VIII G
G*
c
per
Ze svých komor zavlažuješ hory, *
země se sytí plody tvého díla.
Dáváš růst trávě pro dobytek, *
bylinám užitečným člověku,
aby dobýval ze země chléb *
i víno k radosti lidského srdce,
aby olejem rozjasnil tvář *
a chléb aby posílil srdce člověka. —
Sytí se Hospodinovo stromoví, *
libanonské cedry, které zasadil.
Tam si ptáci stavějí hnízda, *
jedle jsou domovem čápům.
Vysoké hory kozorožcům, *
jezevcům jsou útulkem skály. —
Měsíc jsi udělal, aby určoval čas, *
i slunce ví, kdy má zapadnout.
Když přivádíš tmu a nastává noc, *
potuluje se v ní kdejaké lesní zvíře.
Lvíčata řvou po kořisti *
a žádají od Boha svůj pokrm.
Když vychází slunce, stahují se *
a uléhají do svých doupat.
Tu vychází člověk ke svému dílu, *
ke své práci až do večera. —
Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen. —