Roňte slzy, mé oči, *
ve dne v noci bez ustání,
neboť velikou pohromou zničena je panna, dcera mého lidu, *
nezhojitelnou ranou.
Vyjdu-li na pole, vidím pobité mečem; *
vejdu-li do města, hle – zmoření hladem.
Prorok i kněz jsou vlečeni *
do neznámé země. —
Zavrhl jsi zcela Judu *
či zošklivila si tvá duše Sión?
Proč nás tedy biješ *
nezhojitelnou ranou?
Čekáme blaho – nic dobrého však nepřichází; *
čekáme čas uzdravení, a hle – zděšení! —
Poznáváme, Hospodine, svoje bezbožnosti †
i nepravosti svých otců, *
že jsme zhřešili proti tobě.
Nedávej nás v potupu pro své jméno, †
nevydávej v pohanu svůj slavný trůn; *
rozpomeň se a neruš svou smlouvu s námi! —
Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen. —