Iz 40, 1-8

I D D' D2 f g g2 g3 a a2 a3 II D II A III h a g IV g E IV alt c A d V a VI F VI alt F VII a h c c2 d VIII G G* c per
Těšte, těšte můj národ, * praví váš Bůh.
Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, † neboť je skončena jeho špatnost, * odčiněna jeho nepravost,
vzal z Hospodinovy ruky * dvojnásob za všechny své hříchy. —
Hlas volá: "Na poušti připravte Hospodinovi cestu, * v pustině urovnejte stezky našemu Bohu!
Každé údolí ať se zvýší * a každá hora a pahorek ať se sníží!
Co je křivé, ať se napřímí, * co je drsné, ať se narovná:
Hospodinova velebnost se zjeví * a každé tělo společně uzří, že mluvila Hospodinova ústa." —
Hlas praví: "Volej!" * Řekl jsem: "Co mám volat?"
Každé tělo je tráva, * a všechna jeho sláva jako polní květ.
Uschla tráva a opadal květ, † když jej ovanul Hospodinův dech. * Ano, trávou je lid.
Uschla tráva a opadal květ, * slovo našeho Boha však trvá navěky. —
Sláva Otci i Synu * i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. —