I D
D'
D2
f
g
g2
g3
a
a2
a3
II D
II A
III h
a
g
IV g
E
IV alt c
A
d
V a
VI F
VI alt F
VII a
h
c
c2
d
VIII G
G*
c
per
Mé oko hasne utrpením, †
denně k tobě, Hospodine, volám, *
k tobě vztahuji své ruce.
Děláš snad zázraky pro mrtvé, *
či vstanou lidské stíny a budou tě chválit?
Což se dá v hrobě vyprávět o tvé dobrotě, *
o tvé věrnosti v příbytku mrtvých?
Lze poznat tvé divy v temnotách, *
tvou milost v kraji zapomnění? —
Já však volám k tobě, Hospodine, *
má modlitba ti přichází vstříc hned ráno.
Proč mě odmítáš, Hospodine, *
a přede mnou skrýváš svou tvář? —
Jsem chudák, od dětství zasvěcen smrti, *
vyčerpán snášel jsem tvé hrůzy.
Převalil se přese mě tvůj hněv, *
zahubily mě tvé hrůzy.
Zaplavují mě ustavičně jako zátopa, *
koldokola mě obkličují.
Odcizils mi přítele i druha, *
temnota je mou důvěrnicí. —
Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen. —