Jak dobrý je Bůh k upřímným lidem, *
jak dobrý je Pán k těm, kdo mají čisté srdce!
Téměř již zakolísaly mé nohy, *
málem již uklouzly mé kroky,
neboť jsem záviděl bezbožným, *
když jsem pozoroval blahobyt hříšných. —
Opravdu, nemají nesnáze, *
jejich tělo je zdravé a dobře živené.
Netrápí je lidské strasti, *
nemají soužení jak ostatní lidé. —
Proto je obepíná pýcha jako náhrdelník, *
násilnictví je přikrývá jakoby šatem.
Z dobrého bydla vychází jejich nepravost, *
prýští výmysly srdce.
Posmívají se, vedou zlé řeči, *
z povýšenosti hrozí útlakem.
Svými ústy míří do nebe, *
jejich jazyk rejdí po zemi. —
Proto se k nim obrací můj lid, *
jako by se chtěl hodně nalokat vody,
a praví: "Jak by to mohl Bůh vědět, *
má o tom Nejvyšší znalost?"
Hle, takoví jsou hříšníci, *
klidně si žijí, hromadí bohatství. —
Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen. —