Žalm 40-II (10-14.17-18)

I D D' D2 f g g2 g3 a a2 a3 II D II A III h a g IV g E IV alt c A d V a VI F VI alt F VII a h c c2 d VIII G G* c per
Spravedlnost jsem zvěstoval ve velkém shromáždění, * svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!
Nenechal jsem si pro sebe tvou spravedlnost, * o tvé věrnosti a pomoci jsem mluvil,
nezatajil jsem tvou lásku * a tvou věrnost před velkým shromážděním. —
Neodpírej mi, Hospodine, své slitování, * tvá láska a věrnost ať mě neustále chrání,
neboť mě svírají útrapy bez počtu, * dostihly mě mé viny, že ani nemohu vidět.
Je jich víc než vlasů na mé hlavě * a odvaha mi chybí. —
Hospodine, prosím, vysvoboď mě! * Hospodine, na pomoc mi pospěš!
Nechť jásají a v tobě se radují * všichni, kteří tě hledají,
ti, kteří touží po tvé pomoci, * ať mohou stále říkat: "Buď veleben Hospodin!" —
Já jsem jen chudák a ubožák, * ale Pán se o mě stará.
Tys můj pomocník, můj zachránce: * neprodlévej, můj Bože! —
Sláva Otci i Synu * i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. —