Žalm 39-I (2-7)

I D D' D2 f g g2 g3 a a2 a3 II D II A III h a g IV g E IV alt c A d V a VI F VI alt F VII a h c c2 d VIII G G* c per
Řekl jsem: dám si pozor na své chování, * abych nezhřešil svým jazykem,
do svých úst si vložím uzdu, * pokud bude přede mnou bezbožník. —
Zmlkl jsem v tichu, zbaven štěstí, * má bolest se však rozjitřila.
Srdce mi vzplálo v nitru, † když jsem uvažoval, vznítil se oheň * a jazykem jsem se ozval: —
Dej mi poznat, Hospodine, můj konec, † jaká je míra mých dnů, * ať si uvědomím svou pomíjivost.
Hle, na pídě jsi vyměřil mé dny † a můj život je před tebou jako nic, * každý člověk trvá jen co dech.
Jen jako stín jde člověk životem, † zbytečně se vzrušuje, * hromadí, a neví pro koho. —
Sláva Otci i Synu * i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. —