Žalm 17-II (8-15)

I D D' D2 f g g2 g3 a a2 a3 II D II A III h a g IV g E IV alt c A d V a VI F VI alt F VII a h c c2 d VIII G G* c per
Opatruj mě jako zřítelnici oka, † do stínu svých perutí mě ukryj * před hříšníky, kteří na mně páchají násilí.
Zuřiví nepřátelé mě obklopují, † nepřístupným činí své bezcitné srdce, * zpupně mluví svými ústy.
Už, už mě obkličují jejich kroky, * oči své upírají, aby mě povalili na zem,
podobají se lvu, který dychtí po kořisti, * nebo lvímu mláděti, které číhá z úkrytu. —
Povstaň, Hospodine, vyraz proti němu a poval ho, † svým mečem zachraň mou duši před hříšníkem, * svou rukou mě, Hospodine, zachraň před lidmi,
před lidmi, pro které tento život znamená všechno, * jejichž břicho plníš svými dary.
Jejich synové se dosyta najedí, * a co zbude, nechávají svým dětem.
Já však ve spravedlnosti uzřím tvou tvář, * až procitnu, nasytím se pohledem na tebe. —
Sláva Otci i Synu * i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. —