U babylónských řek, tam jsme sedali a plakali, *
když jsme vzpomínali na Sión.
Na vrby toho kraje *
jsme zavěsili své citery. —
Neboť tam od nás žádali písně ti, kdo nás odvlekli, †
kdo nás sužovali, od nás žádali, abychom se radovali: *
"Zpívejte nám ze siónských písní!" —
Jak bychom mohli zpívat Hospodinovu píseň *
v cizí zemi?
Kdybych měl na tebe zapomenout, Jeruzaléme, *
ať mi zchromne pravice!
Ať se mi jazyk přilepí k patru, †
když na tebe nevzpomenu, *
když nedám přednost Jeruzalému před každou svou radostí. —
Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen. —