Veleb, duše má, Hospodina! *
Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký!
Velebností a vznešeností ses oděl, *
světlem se halíš jako pláštěm. —
Napjals nebesa jak stanovou plachtu, *
nad vodami jsi zbudoval své síně.
Z mraků si děláš svůj vůz, *
kráčíš na perutích větru.
Větry si volíš za své posly, *
za své služebníky plameny ohně. —
Zemi jsi založil na jejích základech, *
nezakolísá na věčné věky.
Oceánem jsi ji přikryl jako šatem, *
nad horami stanuly vody. —
Utekly před tvou hrozbou, *
zděsily se před rachotem tvého hromu.
Hory se zvedly, údolí klesla *
na místo, kterés jim určil.
Vymezil jsi hranici, kterou nesmějí přejít, *
aby znovu nepřikryly zemi. —
Pramenům dáváš stékat v potoky, *
které plynou mezi horami.
Napájejí všechnu polní zvěř, *
divocí osli hasí svou žízeň.
Podél nich hnízdí nebeské ptactvo, *
ve větvích švitoří svou píseň. —
Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen. —