Řekl jsem: Uprostřed svého života mám odejít k branám podsvětí *
mám postrádat zbytek svých let.
Řekl jsem: Nemám už vidět Hospodina v zemi živých, *
nemám už hledět na nikoho mezi obyvateli světa. —
Můj příbytek je stržen, †
je ode mě odnesen *
jako stan pastýřů.
Bůh svinul jako tkadlec můj život, *
odřízl mě od osnovy.
V slabosti se mé oči zdvihají vzhůru: *
Pane, trpím násilí, zastaň se mě! —
Hle, v pokoj se změnila má hořkost! †
Tys tedy zachránil mou duši z propasti zhouby, *
ano, za svá záda jsi hodil všechny mé hříchy.
Vždyť podsvětí tě nebude slavit †
ani smrt tě nebude chválit. *
Ti, kdo sestupují do jámy, nebudou čekat na tvou věrnost.
Kdo žije, jen kdo žije, bude tě slavit jako já dnes. *
Otec bude o tvé věrnosti vypravovat synům.
Hospodine, zachraň mě, *
a za zvuku citery budeme zpívat po všechny dny svého života v Hospodinově domě. —
Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen. —